Vademecum v erotiky soustech o luze a o buržoustech

ANEB

O Krásu zájem, o Lásku, u rozmanitých mamlásků.

- ukázka

< zpět

Zdroj: Váchal, Josef: Vademecum v erotiky soustech o luze a o buržoustech. Vyšlo jako příloha kulturní revue OKO č. 4 - zima 1993/94. TOPS: Hradec Králové 1993.

-x-

Nestranný musí říci divák,
že český umělec je všivák,
parasity zavšiven,
(obrazně ovšem sice jen,)
jak jednou vleze do kurníka
kde vši, jimž nakladatelé se říká.
Je kancem divokým, jenž za bukvici,
v cár oděn editeurův, na ulici
rukuje, když pánovi se zlíbí
a který potlesk zjednaných mu psavců slíbí,
i žaludy mu v zimě nasypává -
však předem myšlénky mu osedlává.
Umění brázdu kanec zryje zručně
a nakladatel z díla jeho ztučně
mu postará se s vlastí, krávou stelnou,
o zisk a slávu za živa již, nesmrtelnou.
Však v tom ten vtip, a což je hlavní,
být musí kumštýř bezpohlavní
a umět nevidět kol sebe,
jak u žlabu zvěř jiná jebe.
Bez vlastního být musí soudu
a hlavně nesmí chodit proti proudu
hesel a doby, která v modě je,
a ctít musí i zloděje,
když kukaččino vejce v hnízdo snesli
a na rozhodčí usednuli sesli.
Kdo na vlastní chce židli sedat,
co hyena kol sebe musí hledat
jak uhájil by svoje živobytí,
neb společnost s ním pranic nechce míti,
když davu nepřiznává autoritu.
Nechť pojde hlady ve svém bytu
a dílo své vytváří nadarmo,
neb kritika dnes není zadarmo!
Jsa dobou krmen hubenými sousty,
tak mnohý rozhodne se tvořit pro buržousty,
však líbezností neuzná-li podfuky,
své kupce spočítá na prstech u ruky.
Kdo s vlky nevyje, kritikům dary nehnojí,
nechf odpočívá v svatém pokoji!
Je kumštýřů též jiná ještě odrůda,
jichž člen, víc chytrák než-li necuda,
se s tvorbou příliš nemoří; co na odbyt jde, vytvoří,
znaje kupců nejčetnějších vkus,
v kterém hraje erotika značné plus.

Jak nesou výtvarné již směry,
druh erotiky bývá sterý,
vždy zobrazí však těla nahatá
žen, více méně macatá.
K obrázkům silný patří tekst,
(nejlíp, kvintánům když znám už jest
z puberty v mládí rozpuku,)
který utvoří v souzvuku
knížku, v podobě ladné,
do sbírek která vpadne
ve libri prohibiti kout, z edice vyproštěna pout.
Po také knize nové,
jež kluzkou četbou slove,
zuřivě měšťák pase, když do sbírání dá se.
Prv než-li dojde rozebrání,
kdes o ní slyše, shání
pro radost svému vemínku
ji, u Srdcat neb u Cinků.
Na zboží podobné se u nás zvyká,
neb mnohé krásy erotika
má k potěšení mamlásků,
jenž nestydí se za lásku.
Neb vášně budí pláň
i u těch, čistotou jenž skráň
si věnčí, a podkop zapálí jak Zrinský,
když obsah trochu jenom svinský.
Umění štítem hájena,
tak mnohá veteš ztajena
neleží dlouho za pultem,
jsouc ctiteli, jenž za kultem
nahot se shání jen,
se slávou vytažena ven,
účelu činíc zadosti,
zvláště knihkupcům k radosti.

Láska je Krásy krásnější,
děl starý poeta,
tož Krásu Láskou mastnější
vysílá nový do světa
básník, za život dlužen.
Venuše, Bůh mu jediný,
když mládí vzala, šediny
své zaslíbí ji, mužen.
Že zmrhal mládí, neželí,
sestárnuv, sleduje ji dál
horlivý sluha; ba, lze-li,
i v hrobě snad by s vášní spal.
Hodna je Láska provodu,
ničeho nebere zpět,
z obchodních mnohdy důvodů
s Krásou když vychází v svět
a v jediném spolu spí loži,
kam autor vtipný vespolek je složí,
by v čtoucích různé probudily chtíče,
v knihy, jimž erotické přezdívá se kýče.
Potajmu k dostání jsou u knihkupce,
v bibliofilské zahaleny slupce;
v jich nitru, v jádra hloubi,
kumšt přeladně se s prasečinou snoubí,
a kde též Krása, uondána,
se probudí jednoho rána
na svoji knižní posteli
pod lačných zraků pocely
esthety, který prohlížet ji jal,
neb toho, jenž se k sběratelům dal.
Sběratel zřídka že je syt
těch věcí málem, co na odbyt
jde, knihkupec zná, tož lačným
hned nabídne; zvlášť soběstačným.
(Nebude Dějiny revoluce
jinochu nabízet, jenž v ruce
tři symbolické chlupy nosí ve dlani,
a slečince městského vydání,
přec Kiplingova nenabídne Brouka,
když hejno ptáků ze očí jí kouká.)
V rozpoznávání nabuda cviku,
pod pult se shýbne, erotiku
vytáhne a zákazníku svěří.

S tajemnou tváří pohledem jej změří
a dí: "Dalo to práci
zachránit před konfiskací
několik těchto výtisků!
Autor pracoval však bez zisku,
ba, sám na tom mám škodu;
jen k vůli zachování rodu
prodávati jsem zvykl podobný artikl!"
Co kupci nad knihou oči lezou z hlavy,
dál knihkupec ho povzbuzuje, baví,
dativ s úsměvem prohodě dřív
stejné věty, jejíž genitiv
zní: "Maličkost Vás bude stát,
(chcete-li už po ceně se ptát
výtisku!)" Neb zpitomí
tím vtipem kupec a se oblomí.
Poslední groš shledá, když se prošacuje,
těše se, jak doma porajcuje
vábnými se v knize obrazy,
ostatní už tekst sám dorazí.

...

-x-

< zpět