Vidění sedmera dnů a planet

- ukázky

< zpět

Zdroj: Váchal, Josef: Vidění sedmera dnů a planet. 1 sv. Praha - Litomyšl: Paseka 1998. ISBN 80-7185-198-1. 500 číslovaných výtisků na ručním papíře.

První Váchalova autorská kniha, kterou vyryl na sklonku roku 1909 jediným rýtkem (které dostal od Emila Pacovského).

Beru do ruky Váchalovu knihu: Vidění sedmera dnů a planet. Titulní list obsahuje tato slova v rámci černém. Dole v rozích oči a světelné plameny, nad nimi ve tmě hvězdy a nahoře v rozích opět oči a mezi nimi světelné plaménky, ornament tvořící. Celá plocha titulu rozdělena v pět polí vodorovnými čarami a do polí jednotlivých intensivní černí vepsáno gotickou minuskulou: vidění - sedmera - dnů a - planet. Pole prostřední vyplňuje přímočarý barbarský ornament. Celek působí neobyčejně jednolitě, zdá se vám, že vidíte list knihy kolik set let staré. Druhý list titulní v témž písmě v sedmi řádcích v černém rámku má: vypsání, kte- - rak tyto na - zemi působí - do dřeva vy - ryl a v kůži - svázal Josef - Váchal MCMX. Třetí list titulní má uprostřed čtení: Sedmero - dnů a - planet a kolem v obdélníku ornamenty bizarních listů a květů. Vlastní text knihy počíná se obrázkem s textem, vše v jednu desku vyřezáno.
U okna široce otevřeného, kde z plné černi několik hvězd svítí, leží muž a pouhou linií nad ním ve tvar hlavy vyzvednutou naznačen jeho dvojník, jenž sní. Text se počíná:
"Hleděl jsem očima široce otevřenýma a dvojník můj nebyl ve svém těle. Přede mnou otevíralo se nebe, plášť Boha Nepředstavitelného, zázrak světů plný, chvíle šílenství nejvyššího. Kolem ubíral se on, Den Bílý, jak barva tajemství a pravil: Jsem Pondělí. Noc má je šedivá jak barva kočky líné, však Den můj bělostí měsíce dýše. Jsem den hadačů, kteří v stříbrném poháru ke cti Luny aloe pálí, svátek blouznivců a básníků, jimž křišťál v mozek vlévám, bych nervy jejich šílenství vydal. Noc má patří cestovatelům. Chceš, bych tebe vedl a ukázal ti šestero bratrů svých? A když jsem přisvědčil, tu cítil jsem, kterak vůle má roste. Na nebi zřel jsem Mars zalitý krví. V prostoru viděl jsem Vlka, jehožto tvář vítězství prozrazovala, ač svaly škubaly se hněvem. Tehdy cítil jsem vůni cibule a v parách karmínových kráčeli vojáci se železnými krunýři a přílbami ametystovými; za nimi pak advokáti a řezníci. Červené bylo nebe, plno jsouc smrti: násilné, a tak jsem poznal Úterý, jehožto planeta jest Mars atd."
Všecky stránky textu promíseny jsou kresbami meziřádkovými a celostránkové dřevoryty mají několik slov textu. Vše je téhož ducha a půvabu, kresba i slovo, obraz i ornament, vzácná jednolitost práce a mystické nálady. Zdá se vám, že čtete starodávnou knížku astrologickou a zapomínáte na fikci dnešního básníka dřevorytce, tak písmo i obraz jsou plny vůně starých věků.

Sigismund Bouška: Josef Váchal - viz Ke stažení >

< zpět